Mists of Pandaria první dojmy

0 Flares Twitter 0 Facebook 0 Google+ 0 Filament.io 0 Flares ×

Přiznám se, že jsem na start úplně zapoměl. Měl jsem za to, že nový datadisk začne až úterý/středa a on začal už včera. Nalogoval jsem se odpoledne, že ještě projdu pár dungů a domluvím se s lidma z guildy na společném postupu. No a jaké bylo moje překvapení, když už trenér pet battles měl pro mě připravený skill. Rychlým dotazem v guilde jsem pochopil, že jsem jednoduše zaspal.

Samozřejmě doma nepřipravené žádné sendviče, nenakoupená kola prostě nic! Bez přípravy na dlouhodobé hraní nového datadisku. Ale co se dá dělat, rychle přelogovat na mého maina a vychutnávat si nádherný pocit z nového datadisku, zatímco na generál chatu budou problikávat realm first achievementy…

Začal jsem v Stormwindu, kde jsem si vzal quest od samotného krále. Jeho syn se údajně ztratil na neznámém kontinentu. Na pomoc mu vyrazila jedna z nejmodernějších zbraní Aliance současnosti. Letající loď jejíž jméno mi tak nějak uniklo. Ovšem od posledního konfliktu byla značně modernizována.

Nejvíc jsem se těšil na start datadisku. Osobně si myslím, že nejlepší měl Burning Crusade. To vás prostě hodili doprostřed bojiště, kde obrovský démon posílá armádu nepřátel a Aliance ruku v ruce s Hordou drží Plamennou legii jen pár kroků od portálu. Wrath of the Lich king měl také něco do sebe Howling Fjord i  Borean Tundra měly rozhodně něco do sebe. Teď ale nepočítáme startovací zónu Death Knightů to je kapitola sama pro sebe. Osobně se mi více líbila Borean Tundra i když pocit, když jste v Howling Fjord v jedné z kobek našli Ashbringer byl úžasný.

A co přivítání v The Jade Forest? Vezmi si helikoptéru a koukej zaútočit. Mno rozhodně to mělo něco do sebe. Postupné fázování lokací se Blizzardům vyplatilo. Útočit a postupně dobývat nebylo vůbec špatné. Po prvních pár misích došlo na filmeček, kdy ze zničené lodi Hordy plave ke břehu banda Orků doslova o život. A najednou to přišlo. Postřílejte je všechny! WTF? Tohle je nějaké divné. Po pár vteřinách už je pobřeží zbarvené krví bezbranných Orků. To už se ale na scéně objevuje Pandarean a je jasné, že místní podnebí rozhodně nedělá některým členům aliance dobře.

Začíná se rozvíjet příběh. Navazujeme první kontakt s domorodci. Taky zjišťuju, že můj Death Knight najednou umí celkem dobře šplhat do prudkých kopců. Kvůli architektuře Pandareanů zřejmě Blizzardi povolili uzdu některým limitům. No na tohle si stěžovat rozhodně nebudu.

Přichází další questy, cutscény a atmosféra se stále zlepšuje. Možná by se hodilo ještě trochu přitlačit na tématickou hudbu, která mi přišla trochu málo řekněme asijská. Trochu více flétny by neuškodilo. To už mám ale za sebou nějakou tu hodinku a trochu mě questění začíná nudit. Lákají mě pet battles, asi protože zrovna teď hraju Pokémon Black 2. Nasazuju teleportační plášť a jdu zkoušet co to Blizzardi zase nevymysleli.

Ale o pet battles si řekněme v dalších článcích…

Poté co se mi velkou snahou podařilo dostat od Pet Battles se vracím na Pandarii a podobně jako u předchozích expanzí zkouším kam až se dokážu dostat. Vzhledem k tomu, že jsou na mapě vidět flying pointy tak je zkouším obíhat. Daří se mi dokonce proběhnout jeskyní kde jsou lvl 90 potvory.

Při jednom takovém běhu vidím v dálce siluetu opravdu velké potvory. Rare elite s více jak 261 miliony HP zvoucí se Sha of Anger. Najdete jej v Kun-Lai Summit a ještě asi pár dnů potrvá než se jej pokusí někdo sejmout.

Večer jsem ještě zkusil dva dungeony přes LFM. Vzal jsem sebou další lidi z guildy, takže mi to nepřišlo nějak obtížné. Dokonce by jsem řekl, že jsou alespoň první dva dungy jednodušší i v porovnání s Cataclysmou a ta byla opravdu jednoduchá. Hmm na druhou stranu mám na sobě stále iLevel 399 takovací výbavu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Drago se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.